Na konci 50. let začal Lucio Fontana zařezávat do povrchu svých pláten. Tuto sérii nazval Concetto Spaziale, Attese, tedy „Prostorový koncept, očekávání“. V italštině znamená attese čekání nebo očekávání. Fontanův řez povrchem nebyl destrukcí. Byl otevřením, gestem směrem k prostoru, napětí a tajemství uzavřenému v jediném povrchu.
ATÉSE odvozuje svůj název i svůj instinkt právě z tohoto gesta. Jediný řez dává ploché ploše třetí rozměr: nejednoznačnost, hloubku, něco naznačeného, nikoli ukázaného. Oblečení funguje na těle stejně. Napětí mezi látkou a kůží, měkkostí a strukturou, skrýváním a odhalováním je tam, kde tato kolekce žije.
Každý kus je vyroben v Itálii, převážně z přebytkových látek (deadstock) evropských luxusních módních domů. Výroba probíhá prostřednictvím certifikovaného sociálního podniku poblíž Milána, který školí a zaměstnává lidi ze znevýhodněných skupin. Každá kolekce staví na té předchozí a je navržena tak, aby fungovala společně i samostatně, od rána do večera, napříč kontexty a lety.
Fontana kdysi řekl, že umění je věčné, ale nemůže být nesmrtelné. Nesmrtelné znamená zmrazené, odolné vůči času. Věčné znamená stále pravdivé, i když jím čas prochází. ATÉSE vytváří siluety pro všechny různé podoby, kterými žena postupně prochází.